REJSTŘÍK KNIHY

Úvod - Velký spor věků

Audio záznam

Dříve než na svět přišel hřích, mohl Adam komunikovat přímo se svým Tvůrcem. Protože přestoupil Boží zákon a odloučil se od Boha, připravil lidstvo o tuto přednost. Plán vykoupení však otevřel cestu, která umožňovala i nadále spojení mezi obyvateli této planety a nebesy. Bůh hovořil s lidmi prostřednictvím svého Ducha a svět osvěcovalo Boží světlo sesílané prostřednictvím zjevení vyvoleným Božím služebníkům. "... z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha." (2 Pt 1,21)

V prvních dvaceti pěti staletích lidských dějin neexistovalo psané Boží zjevení. Lidé, kteří se učili od Boha, sdělovali své poznatky jiným, a tak poznání přecházelo z otce na syna, z generace na generaci. Písemné zaznamenávání Božího slova začalo v době Mojžíše. Tehdy lidé písemně zachytili inspirovaná zjevení a vznikala inspirovaná kniha. Tento proces pokračoval po dobu dlouhých šestnácti staletí - začal Mojžíšem, který zaznamenal stvoření světa a Boží zákon, a skončil apoštolem Janem, který zapsal nejnádhernější pravdy evangelia.

Bible se odvolává na Boha jako svého autora. Psaly ji však lidské ruce a rozmanitý literární sloh jejích jednotlivých knih prozrazuje charakteristické rysy různých pisatelů. Všechny zjevené pravdy "pochází z Božího Ducha" (2 Tm 3,16), jsou však vyjádřeny lidskou řečí. Bůh svým svatým Duchem vléval světlo do myslí a srdcí svých následovníků, dával jim sny a vidění, ukazoval symboly a obrazy, a lidé, kterým byla pravda takto zjevena, pak zaznamenali myšlenky lidskou řečí.

Desatero přikázání vyhlásil sám Bůh a napsal je svou vlastní rukou. Je to Boží, nikoli lidský výtvor. Bible však obsahuje Bohem sdělené pravdy vyjádřené lidskou řečí, je spojením Božího s lidským. Podobným spojením je také Kristova přirozenost - Kristus je Syn Boží i Syn člověka. O Bibli platí totéž, co platilo o Kristu - "Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi." (J 1,14)

Jednotlivé knihy Bible napsali v různých dobách lidé rozmanitých duševních a duchovních schopností, rozličného postavení a povolání, proto se jejich sloh značně liší. Různorodé jsou také náměty, o nichž pojednávají. Pisatelé tedy používali různé výrazové prostředky, jeden často předkládá stejnou pravdu výrazněji než druhý. Protože několik pisatelů psalo o stejném námětu z různých hledisek, může se povrchnímu, nepozornému nebo zaujatému čtenáři zdát, že se jejich popisy neshodují nebo si protiřečí. Přemýšlivý a pokorný čtenář při hlubším pohledu pozná, že spolu souhlasí.

Pravdu popisovali různí lidé, proto ji představili z různých pohledů. Na jednoho pisatele silněji zapůsobila jedna stránka věci a zvýraznil to, co odpovídalo jeho zkušenosti nebo co byl schopen vnímat a ocenit, jiný si povšiml jiné stránky, ale každý pod vedením Ducha svatého popsal to, co nejsilněji zapůsobilo na jeho mysl - představil jinou stránku pravdy - , je však mezi nimi dokonalý soulad. Takto zjevené pravdy tvoří dokonalý celek, který plně odpovídá potřebám lidí ve všech situacích a podmínkách života.

Bůh se rozhodl sdělit svou pravdu světu prostřednictvím lidí. Duch svatý vybral vhodné jedince a dal jim potřebné schopnosti, aby mohli vykonat svěřený úkol. Vedl jejich myšlení při volbě námětu, o kterém mluvili a psali. Poklad svěřil hliněným nádobám, přesto však pochází z nebe. Boží svědectví je podáváno nedokonalou lidskou řečí, přesto je to Boží svědectví. Poslušné, věřící Boží dítě v něm postřehne slávu Boží moci, plnou milosti a pravdy.

Bůh ve svém slovu poskytuje lidem vědomosti potřebné ke spasení. Písmo svaté je proto třeba přijímat jako autoritativní, neomylné zjevení Boží vůle. Je měřítkem charakteru, zjevuje věrouku a je zkušebním kamenem pro posuzování zkušeností. "Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu." (2 Tm 3,16.17)

Skutečnost, že Bůh zjevil lidem svou vůli prostřednictvím svého slova ovšem neznamená, že je už zbytečná stálá přítomnost a pomoc Ducha svatého. Naopak, náš Spasitel slíbil, že jeho Duch bude objasňovat Boží slovo jeho služebníkům, vysvětlovat jeho učení a ukazovat, jak je mají aplikovat. Protože Bibli inspiroval Boží Duch, je nemožné, aby učení Ducha odporovalo tomu, co učí Boží slovo.

Duch nebyl dán - a ani nemůže být nikdy dán - aby nahradil Bibli. Vždyť Písmo výslovně říká, že Boží slovo je měřítkem každého učení a každé zkušenosti. Apoštol Jan napsal: "Nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa." (1 J 4,1) A Izaiáš prohlásil: "K zákonu a svědectví! Což oni neříkají takové slovo, že mu z něho nevzejde jitřní záře?" (Iz 8,20)

Velkou škodu působí dílu Ducha svatého bludy lidí, kteří tvrdí, že jsou vedeni Duchem, a proto se už nepotřebují řídit Božím slovem. Nechávají se vést pocity, které pokládají za Boží hlas ve svém nitru. To, co je ovládá, není Boží Duch. Podléhání pocitům spolu s přehlížením Písma může vést jen ke zmatku, klamu a zkáze. To slouží pouze záměrům satana. Protože působení Ducha svatého v Kristově církvi je životně důležité, snaží se satan prostřednictvím bludů extrémistů a fanatiků, aby lidé nebrali působení Ducha svatého vážně a přehlíželi zdroj síly, který nám Pán nabízí.

Podle Božího slova bude Duch svatý konat své dílo během doby, kdy bude zvěstováno evangelium. V době vzniku Starého a Nového zákona nepřestával Duch svatý sdělovat pravdu různým jednotlivcům mimo zjevení, která byla vtělena do Písma. Bible sama hovoří o tom, jak Duch svatý lidem předával upozornění, výtky, rady a poučení v záležitostech, které neměly souvislost s psaným Božím slovem. Zmiňuje se o prorocích v různých dobách, jejichž výroky nikdo nezaznamenal. Stejným způsobem i později, když byl kánon Písma ukončen, Duch svatý pokračoval ve svém díle, osvěcoval, upozorňoval a povzbuzoval Boží děti.

Pán Ježíš slíbil svým učedníkům: "Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl." "Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, ... oznámí vám, co má přijít." (J 14,26; 16,13) Písmo učí, že tento slib neplatil jen v době apoštolů. Platí pro Kristovu církev ve všech dobách. Spasitel své následovníky ujistil: "... já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Mt 28,20) Apoštol Pavel prohlásil, že dary a projevy Ducha Kristus udělil své církvi, "aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti." (Ef 4,12.13)

Apoštol Pavel se modlil za věřící v Efezu: "Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, ... jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme." (Ef 1,17-19) Požehnání, o které apoštol Pavel prosil pro efezský sbor, působí Boží Duch, který osvěcuje rozum a odhaluje lidské mysli hloubky Božího slova.

Po úžasném projevu Ducha svatého o letnicích vyzval apoštol Petr své posluchače, aby činili pokání a dali se pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, potom jim řekl: "... dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh." (Sk 2,38.39)

Když Bůh nechal prostřednictvím proroka Joela popsat příchod velkého dne Páně, slíbil také mimořádné působení Božího Ducha (Jl 2,28). Toto proroctví se zčásti vyplnilo sesláním Ducha o letnicích, dokonale se však naplní v projevu Boží milosti, která bude provázet závěrečné působení evangelia.

Až se bude přibližovat konec času, velký spor mezi dobrem a zlem bude nabývat na síle. Satanův hněv vůči Kristově církvi se projevoval ve všech dobách a Bůh štědře uděloval svému lidu milost a svého Ducha, aby ho posílil v boji proti mocnostem zla. Když měli Kristovi apoštolové rozšířit evangelium po celém světě a zaznamenat je pro budoucí věky, dostali zvláštní zmocnění Duchem svatým. Oč více se církev blíží svému konečnému vysvobození, o to větší silou se bude satan stále snažit působit. Sestoupí na zem "plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá" (Zj 12,12). Bude předvádět "kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky" (2 Te 2,9). Po šest tisíc let se mistrovský rozum satana, kdysi nejpřednějšího z Božích andělů, zcela věnoval dílu podvodu a zkázy. Celý um a důvtip, který satan získal během věky trvajícího zápasu, veškerou krutost, kterou si vypěstoval, použije proti Božímu lidu v konečném boji. V tak nebezpečné době mají Kristovi následovníci upozorňovat svět na druhý příchod Pána Ježíše, a má se připravit lid, který bude stát před Kristem při jeho příchodu "čistý a bez poskvrny" (2 Pt 3,14). V této době církev nebude potřebovat zvláštní dar Boží milosti a moci o nic méně než v dobách apoštolů.

Duch svatý mě osvítil a ukázal mi výjevy z dlouhého zápasu mezi dobrem a zlem. Čas od času mi Pán dovolil sledovat, jak v různých dobách probíhal velký spor mezi Kristem, Pánem života, původcem našeho spasení, a satanem, vládcem zla, původcem hříchu, prvním přestupníkem svatého Božího zákona. Satan své nepřátelství vůči Kristu projevuje nenávistí vůči Kristovým následovníkům. V celých dějinách můžeme sledovat stále stejný odpor vůči zásadám Božího zákona, stejný klam, jehož cílem je způsobit, aby blud vypadal jako pravda, aby Boží zákon nahradila lidská nařízení a aby lidé uctívali stvoření místo Stvořitele. Ve všech dobách se satan vytrvale snažil zkresleně představovat Boží charakter, a tak zapříčinit, aby lidé měli falešnou představu o Stvořiteli a dívali se na něj spíše se strachem a nenávistí než s láskou. Snaží se odstranit Boží zákon a způsobit, aby lidé necítili závaznost jeho požadavků. Pronásleduje ty, kdo se odvažují postavit se proti jeho podvodům. Stejné satanovo úsilí můžeme sledovat v dějinách patriarchů, proroků a apoštolů, mučedníků i reformátorů.

V posledním velkém zápase bude satan bojovat stejným způsobem, projeví stejné postoje a bude se snažit dosáhnout stejného cíle jako ve všech předchozích dobách. Bude se opakovat to, co tu už bylo, jen s jedním rozdílem - nastávající zápas se bude vyznačovat intenzitou, jakou svět dosud nezažil. Satanovy klamy budou rafinovanější, jeho útoky rozhodnější. Kdyby to bylo možné, svedl by i vyvolené (Mk 13,22).

Když mi Boží Duch představil velké pravdy svého slova a ukázal minulé i budoucí výjevy, vyzval mne, abych ostatním lidem oznámila, co mi zjevil - abych ukázala dějiny zápasu v některých historických událostech a vylíčila je tak, aby objasnily rychle se blížící boj. Z tohoto důvodu jsem se snažila vybrat z církevních dějin takové události, na kterých lze sledovat, jak lidé postupně poznávali velké pravdy, které Pán světu v různých obdobích zjevoval, jak tyto pravdy rozněcovaly satanův hněv a vyvolávaly nepřátelství zesvětačtělé církve a jak povědomí o nich udržovalo svědeckou službu lidí, kteří "nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti" (Zj 12,11).

Tyto události můžeme považovat za předobraz zápasu, který je před námi. Budeme-li je sledovat ve světle Božího slova a budeme-li osvícení Božím Duchem, budeme schopni rozpoznat plány knížete zla a nebezpečí, jež musí překonat lidé, kteří chtějí být shledáni - až Pán Ježíš znovu přijde - "bez viny".

Velké historické události, které znamenaly pokrok reformace v dějinách, patří minulosti. Protestantský svět je dobře zná a všeobecně uznává. Jsou to fakta, která nikdo nemůže popřít. Tyto dějiny líčím stručně v souladu se záměrem knihy. Stručnost, kterou jsem musela dodržet, vedla k tomu, že fakta zabírají jen tak malý prostor, aby ještě bylo možné správně pochopit, co z nich vyvozuji. V několika případech v knize cituji výroky historiků, kterým se podařilo seřadit události tak, aby poskytly stručný souhrný pohled na věc nebo shrnout podrobnosti vhodným způsobem. Ve většině případů však autoři nejsou výslovně uvedeni, jejich slova nejsou vyznačena uvozovkami, neodvolávám se na ně jako na autority, cituji je proto, že jejich výroky jsou vhodným a působivým podáním věci. Podobným způsobem postupuji při popisování zážitků a názorů lidí, kteří pokračují v díle obnovy v současné době.

Cílem této knihy není podat nové historické poznatky o zápasech minulých dob, ale spíše ukázat na fakta a zásady, které se týkají budoucích událostí. Celé toto vyprávění o minulých událostech nabývá nového významu, díváme-li se na ně jako na část zápasu mezi silami světla a tmy, osvětluje budoucnost a ozařuje cestu lidí, kteří podobně jako reformátoři minulých staletí budou povoláni, aby i za cenu ztráty pozemského vlastnictví svědčili "pro Boží slovo a pro svědectví Ježíše Krista".

Záměrem této knihy je vylíčit průběh velkého sporu mezi pravdou a bludem, odhalit nástrahy satana a naznačit způsoby, jak jim lze odolat; představit uspokojivé řešení problému zla tím, že osvětluje původ a konečné následky hříchu, aby se plně projevila Boží spravedlnost a milost v jeho jednání se stvořením, a ukázat svatou, neměnnou podstatu Božího zákona. Mou nejvroucnější modlitbou je, aby vlivem této knihy byli lidé vysvobozeni z moci temna a stali se "účastníky dědictví svatých ve světle" k chvále toho, který si nás zamiloval a obětoval se za nás.


REJSTŘÍK KNIHY

Objednat zdarma

Video

Velký spor věků - Upoutávka

Život - náhoda nebo záměr?

Karta Trump - Prof. Dr. Walter Veith

Video - Zjevení - Nevěsta, šelma a Babylon

Above the Clouds - Derrol Sawyer

Velký spor věků - kniha zdarma

Můj životní příběh - Prof. Dr. Walter Veith

Velký spor věků - fakt nebo fikce? - Ron Goss

Podvody doby konce - Mark Cleminson

Poslední události biblických proroctví - Doug Batchelor

Pátrání po sobotě ve Vatikánu - Samuele Bacchiocchi

Den za dnem - Fountainview Academy

Druhé přikázání - Wintley Phipps

Vesmírný konflikt - Doug Batchelor

...více videí

Překlad knihy